Sasha Allisyn Maisson

2. srpna 2014 v 23:34


: Povězte nám něco z dětství?
* Zamyslí se a promne si jemně prsty.* Nejsem zrovna ten typ, který na děství nerad vzpomíná, ba naopak zažila jsem spoustu krásných dní, spoustu krásných chvílí a okamžiků. Jeden takový okamžik mám v srdci zapsán jako "Nejkouzelnější den" a to bylo tehdy, kdy mi rodiče k mým 7 narozeninám dali štěně hnědého labradora. Možná si říkáte, že je to obyčejné, ale pro mně to velmi znamenalo, jelikož rodiče se psů báli a nechtěli slyšet jedinou větu, ve které bych je na psa prosila. *Řekne a na tváří se ji vykouzlí šťastný úsměv* Pamatuji jak jsem byla šťastná. Malé, hnědé štěňátko s modrou mašlí. Neváhala jsem a pojmenovala si ho Gipss. Dodnes s ním dovádím, i když je to starý dědeček. *Dodá a zasměje se*

: Co je váš koníček a proč jste se na něj zaměřila?
Tak asi bych začala , proč jsem se na něj zaměřila. *Řekne a podrbe se na špičce nosu* Je tomu pár let zpátky. Přesněji 3 roky. Má matka přišla o práci a nehezky se k tomu postavila. Místo, aby se vzchopila a šla si najít práci novou, vzala si láhev Whisky a začala si nalévat jednu za druhou. *Odpoví a v obličeji zvážní, ale i zesmutní* Šlo to tak cca půl roku , otec to nevydržel, sbalil si saky paky a bez jakékoliv stopy či zmínky odešel. * Dodá a skloní výraz.* Zbyla jsem já 14leté děvče má matka alkoholička a můj čtyřnohý kamarád. Nebyla schopna se o mně postarat a nutně potřebovala spíše péči zaměřenou na ni a proto jsem se ji ujala. Starala jsem se o ni, pomáhala ji, ale vše má své meze. Od této doby jsem začala číst knihy a o nemocech a brigádničila u místní bylinkářky, které mě naučila opravdu pomáhat bezmocným. Za což jsem ji velmi vděčná. *Řekne s úsměvem a založí si pramen vlasů za ucho.*
:Jakou povahu byste k sobě přiřadil/a hodnou, zlou nebo snad neutrální a můžete to i více rozsáhleji popsat proč si myslíte, že máte takovou povahu?
*Zasměje se a promne si vlasy.* U této otázky odpovím opravdu stěží, jelikož jsem velmi náladová. Ne že bych z ničeho nic luskla a z hodné dívky by se stala zlá čarodějnice. Tak to ne. *Řekne a znovu se zasměje.* Je to spíše tak, snažím se lidem ukazovat mou dobrou stránku. Milá tvář, milý úsměv je u mě dosti často, jelikož když pomáhám lidem jsou mi vděční a já jsem vděčná na oplátku jim. To neznamená, že neumím vytáhnout své drábky a ubránit se ať už psychicky či fyzicky. A proč? Tak to opravdu nevím. Je to něco mezi nebem a zemí. *Dodá s úšklebem.*

: Čemu se nejvíce ve svém životě věnujete lépe řečeno, jaké máte zájmy?
Nejvíce se snažím, jak jsem se již zmínila pomáhat a léčit druhé. Do čehož jsem se zamilovala. * Řekne a povzdechne.* To neznamená, že si taky nedopřávám odpočinek nebo se nevěnuji svým zálibám. Ráda se se svým psem proběhnu, pomazlím či jinak prohraju. Aktivně sportuju, abych si udržela svou postavu. *Dodá a zašklebí se.* Nevím co je se mnou špatně, ale mám většinou energii za dva, takže neustále něco dělám. * Řekne a a zsměje se.*

: Povězte mi něco o svém životě třeba vaše láska, přátelství nebo dokonce i nemoce či úmrtí?
* Zatváří se zmateně a s rozvahou se zamyslí* Jak jsem již řekla, otec odešel bez rozloučení a nechal svou dceru na holičkách, což je smutné. *Řekne a do očí se ji vehnaly slzy.* Má matka je na ulici, jelikož pro ni alkohol měl vždy první místo a já už nevydržela její chování. Nechci ji potkat, nechci s ní mít něco společného a pod má křídla ji taky nechci.* Řekne a rozmrká slzy* Láska....* Zamyslí se* Myslím, že ve školce nějaká dětská láska byla, ale teď nějak nepřichází. Nechávám všemu volný průběh a docela mi to i vyhovuje. *Řekne a mile se pousměje* Musím zaklepat na dřevo, že až na rodiče jsem žádnou jinou tragédii nezažila a věřte mi, že ani zažít nechci. *Dodá a dá jasně najevo vážný výraz, který ji dlouho nevydrží*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama